Tobogan / blog

Krásný den všem, kdo právě snídáte doma. Kde jinde, že. My měli v pondělí opět online porady.
Kolega Marián si domluvil se svou ženou (kolegyní Beátou), že bude pracovat z šatny.
Ač je to zcela dobrovolné rozhodnutí. Bohužel, nevyhnul se vtípkům na jeho osobu. Rozhodl jsem se s ním držet krok a zvolil jsem tematické pozadí - FOTO. Já se vrátil po týdnu dovolené z lázní. Kde jsem tedy nebyl sám, ale s dětmi. Takže to úplně dovča nebyla. Protože plán unavit děti se nepovedl ani jeden den a vždy jsem to odnesl já. Tudíž návrat do pracovního procesu jsem ocenil. Z úvodu je možné vytušit. Že TOBO bude výhradně o mně. Není to tak, že bych si myslel, že to má být jen o mně. Ale po 11 letech psaní tohoto krásného blogu. Jsem na něj zapomenul. Takže mi kolegové neposlali své zážitky a fotky, protože jsem jim o tom neřekl. Vše je jednou poprvé.

Doba se mění a my s ní. Třeba když jsem měl pohovor fyzicky v kanceláři a povídal o tom fajn zážitku doma. Žena se mne hned zeptala, zda jsem aspoň vysál. Uklidnil jsem jí, že jsem ten pohovor měl v práci, že dnes pracuji z kanceláře. A když jsme zmínili ty možná pozadí na video hovory. Tak tohle mi v práci neprošlo. Moc netuším proč. Posuďte sami – FOTO. No dost bylo o mne, když už nic, tak jsem chtěl vždy napsat kratší TOBO. Což se mi dnes rozhodně povedlo. Fajn dny, Lukáš.

„Na začátku všeho bylo modré ticho, já bloudil mezi skalami a hledal sebe, potom ucítil jsem novou chuť a vůni, milá mám tebe.„ toto je Srdce od Lucie a se stejnou intenzitou se rozbušilo srdce naší slovenské Zuzanky a jejího nastávajícího, když si v sobotu ve 14 hodin říkali své „ANO“. Sama mi napsala, že svatba „bola mini, ale naozaj si ju skvelo užili. Bolo to fakt super. Bolo všetko čo treba. 🙂 A jsou teda oba k sežrání, jak můžete sami posoudit z úvodních fotek. Zuzanko a Tome, přejeme vám nádherný společný život a děkujeme za překvápko v kanclu (Foto). Jirka Š hlásí, že řeší s BASEovými a Matějem, jak vylepšit BASE a jak zavést elektronickou fakturaci. Hledáme SW na tvorbu manuálů. S čerstvě přezutým autem píchl, a tak musel do servisu opravit nemocné kolo. A v sobotu s dětmi využili pěkné počasí a skočili na brusle. Radek vyrazil na delší zdravotní procházku po Slezské Ostravě, kde pozdravili místní plameňáky (Foto), pak s kolegou Martinem a jeho Anežkou na další (tentokrát spíš pivní) procházku v Porubě, kde neustáli frontu na pivo a šli raději jinam (Foto) a nakonec si s druhým kolegou Martinem v Mariánkách zahráli discgolf. Za celý den dal 23000 kroků (což se ani trochu neblíží jeho osobáku), plus nějaké km na NextBike.

Zato Kaplanovic kunu sníh minulý týden zaskočil a radši si ustlala na motoru šéfova auta. (Foto). Nicméně si z toho nic nedělají a hlásí, že spolu s Danym vidí svět růžově.  A nám přátelé končí po 188 dnech nouzový stav, jupiae!!! Tak teď se pěkně uklidníme jo, to vzrušení z nabité svobody bylo předčasné, můžeme si jít koupit dětské boty a papír do jiného okresu, aha. Ještě, že můj vrozený optimismus mi nikdo vzít ani zakázat nemůže, takže já připíjím na ty, co už přezuli, jelikož má opět sněžit, a protože dobrá hudba je lék na všechny chmury, tak si k tomu pustím… „Srdce otevíráš, jsou-li spoutána, květy rozevíráš, poprvé, chci to tak i já, hvězdy nad náma s tebou přepočítám.“ Mějte se, jak chcete, hlavně dobře. Vivi

Velikonoční TOBOGAN

Venku se pomalu začíná klubat jaro a firemní auta postupně mění obutí na letní. Což se ihned po Velikonocích neukázalo jako nejlepší nápad ovšem :-). Pokračujeme v antigenním testování. Plivací i šťourací testy – každý příchozí si jednou týdně přijde na své. Jirka byl ve středu s rodinkou venku bruslit, sám nakroužil poctivých 12 km. Téhož dne Danka s Adélkou vyrazily na vyhlídkovou věž v Hošťálkovicích, kde se dá krásně kochat pohledem na celou ostravskou aglomeraci a na Beskydy. (FOTO). Honza Š sdílí svůj home office s Violčiným home schoolingem a stal se letos obětí jejich aprílových žertíků. (FOTO a FOTO) A pak dvojnásobný víkend alias Velikonoční volno. Lukáš K s Matúšem upletli poctivý karabáč. (FOTO) Podobně se činil Marian s malým Leonem. (FOTO). V rámci okresních omezení zvládli vymrskat aspoň Beu a Marianovu sestru. Šlachtíci se pochlubili malovanými vajíčky. (FOTO).

U Nadkanských děti vyhlášený zákaz jezdit na hory a vyřešily po svém a ustlaly si „venku“ v lodžii. (FOTO a FOTO). Pak uspořádali v rámci procházky pletací rychlokurz. (FOTO). Radek si byl v sobotu zaplavat v Těrlické přehradě a v pondělí vymrskal ženy a dívky ve své rodině a přístupných okresech. U mamky pak v podhůří Beskyd tour de šmigrust zakončil. (FOTO) A na závěr hit letošního koledování ze sociálních sítí: "Já jsem malý koledníček, koledovat neumím, tak mi dejte pětistovku, ať tak blbě nečumím." R.

Byl to báječný týden. Jarní sluníčko začalo působit a všichni už se usmíváme. Procurement Board zažívá svůj raketový start. Streamy se ladí a neustále vymazlují, až začala obava, že nás s takovou brzy koupí Netflix 🙂 Jana s panem ředitelem hlásili pracovní víkend. Když jsem se dívala na reportážní fotky, musím uznat, že pan ředitel u práce vypadá, jako hodně zkušená modelka – FOTO a FOTO. 🙂 Zmrzlinové okna v centru podcenily sezónní start a hlásí vyprodáno. Pobavili i Špalíci, kterým se doma v koroně srazilo kolo, tak museli dcerce pořídit nové - FOTO a FOTO. V centrále se maluje - FOTO, takže se Radek musel z účtárny přesunout vedle na projekty, kde zjistil, že tam Martin vybudoval muzeum polských krowek. Tohle překvápko ho málem stálo nové zuby, ale naštěstí to nějak ustál.

Na závěr si dovolím udělat malý kvíz, abych vyzkoušela sílu naší čtenářské obce. Poznáte, kdo je na fotce? Nápověda je, že patří do oborové rodiny a jezdí každý rok na eBF 🙂 Posílám velikonoční úsměv, mějte se parádně 🙂 ZuzKa

Zdravím všechny. I přes oficiální začátek jara, přišel minulý týden zřejmě poslední letošní záchvěv zimy v podobně alespoň pro mě nečekaného sněhu. Mé neteře si chtěli poslední sněhové nadílky užít na bobech, avšak díky tomu, že spodní strana kopce, kam chtěli jít, již patří do jiného okresu a hlídky jsou všudypřítomné, tak z toho sešlo. Hlavu jsme ovšem nevěšeli a díky jejich pozemku v lehkém svahu jsme udělali dráhu tam. Má následná demonstrace nebezpečnosti ježdění na bobech ve stoje dopadla nad má očekávání. Opravdu jsem nečekal, že skončím s vyraženým dechem, naraženou kostrčí a boulí vzadu na hlavě. Za sníh jsem byl ovšem konec konců rád i já.

Nedávno mi dělníci začali zateplovat celý dům a už jsem skoro zapomněl, jaké to je, nebýt probuzen zvukem zbíječek, brusek a již od brzkého rána nastartovaných bagrů. Díky Home Office je třeba to přetrpět bohužel celý den. Člověk si nicméně může procvičovat dokonalé načasování svých příspěvků ve videohovorech, kdy je potřeba „vycítit“ ten správný okamžik, kdy se alespoň na chvíli přestanou třást stěny. Doufám, že vy máte na HO více klidu a přeji příjemný start do nového týdne. jc